Syn.: Chiratia leucantha Montr., Sonneratia acida Benth., Sonneratia iriomotensis Masam., Sonneratia mossambicensis Klotzsch ex Peters
Čeleď: Lythraceae J. St-Hill. – kyprejovité
Rozšíření: Pobřeží Indického a Tichého oceánu. Roste od východní Afriky (Keňa, Tanzanie), na Madagaskaru, Seychelách, na pobřeží Srí Lanky a Indie a podél břehů jihovýchodní Asie až do jižní Číny (ještě na ostrově Hainan). Na východ zasahuje na severní pobřeží Austrálie a do Oceánie až po Marshallovy ostrovy, Vanuatu a Kiribati.
Ekologie: Vyskytuje se většinou ve vnitřních částech mangrove, je vázán na hluboké sedimenty a toleruje vysoký obsah solí v půdě. Jeden z citlivějších a náročnějších druhů mangrove, roste pouze v oblastech horkého a dostatečně vlhkého tropického klimatu.
Popis: Dřevina keřového až stromkového vzrůstu, dorůstající výšky až 15(–30) m. Kolem báze kmene se vytvářejí až 25 cm vysoké, úzce kuželovité dýchací kořeny. Listy jsou vstřícné, 5–12 cm dlouhé a 3–9 cm široké, eliptické až obvejčité, celokrajné, na bázi klínovitě zúžené, na vrcholu zaokrouhlené nebo mělce vykrojené, tuhé, kožovité, s málo zřetelnými postranními žilkami, modrozelené. Květy jsou nejčastěji jednotlivé na koncích větví, mají 4–6 cm v průměru; kalich je vytrvalý, 6–8četný, vně zelený a uvnitř červený, korunních lístků je 13–20, jsou bílé, na špičce načervenalé (nemusí se ale vždycky vyvíjet), tyčinek je velmi mnoho a jsou bílé, čnělka je jediná, dlouhá, zakřivená, vyčnívající z tyčinek, semeník je polospodní. Květy se otvírají v noci a po rozednění odkvétají (koruny a tyčinky opadávají) a opylují je noční motýli a netopýři. Plod je velký, asi 4–5 cm v průměru, zploštělý, knoflíčkovitý, na okraji lemovaný hvězdovitě rozloženými kališními cípy.
Záměny: Dřeviny v mangrove mohou činit problémy při rozlišování. Pro dobré určení je potřebné vidět květy nebo plody: mezi nimi má Sonneratia alba zdaleka největší a nejnápadnější květy. Kolíkovníky (Avicennia) mají plody připomínající tvarem i velikostí mandle, druhy z čeledi Rhizophoraceae (Bruguiera, Ceriops, Rhizophora) se odlišují vejcovitými plody, které klíčí již na mateřském jedinci a mají velmi dlouhý, mečovitý hypokotyl. Rod Lumnitzera má výrazně hroznovitá květenství a poměrně drobné, vřetenovité nažky.
Fotografovali Alena Vydrová, dne 22. 3. 2004 (Keňa, Mtwapa Creek), a Vít Grulich, dne 18. 1. 2018 (Palau, ostrov Koror, Ngermid).